Docent Karel Valoch je nestorem české a moravské archeologie a výrazně se zasloužil o její rozvoj i světové renomé. Tolik slovníkové heslo. Ovšem vydržet na jednom pracovišti až do důchodu, to je v dnešní době nepředstavitelné. Ale vydržet to šedesát let?
To snad musí mít člověk na zadní části těla inventární číslo, nebo ne?
Jejda, já se pravda nedíval, ale muzejní exponáty inventární čísla mít musejí! Takže asi bych měl mít. Ale máte pravdu, takovou dobu u jednoho zaměstnavatele asi ještě nevydržel nikdo.
Není to hrozný stereotyp a nuda? Nechtěl jste utéct?
Kdepak! Já nemám čas na nudu na pracovišti. Při své práci jsem byl vždy často v terénu, hlavně s mladšími kolegy, na různých výzkumech. Ještě pořád se rád vypravím, abych se podíval, jak to vedou kolegové a co zajímavého našli. A po práci studuji odbornou literaturu, nemáte zdání, kolik toho za poslední dobu jenom v evropském měřítku je. A kam bych utíkal? Copak bych našel ve svém oboru lepší uplatnění, než v Ústavu Anthropos?
Kde berete tolik elánu a optimismu?
Hodně asi mám v genech, snad po mamince, v jejíž rodině měli všichni dlouhý věk. Ale především mě drží práce, kdybych šel do skutečného důchodu a seděl doma u televize, to už bych tady nebyl. Ale já mám ještě spoustu plánů a nápadů a tak tu musím ještě nějaký čas zůstat!
V tomto roce jste dostal Cenu Jihomoravského kraje i Cenu města Brna za celoživotní přínos v oblasti historických a společenských věd. Co to pro vás znamená?
Beru to jako poctu, že se to sešlo tak najednou. A co já vím proč, že by si všimli data narození? (smích). Ale je to pro mne především pobídka do další práce, je to potvrzení, že moje práce má smysl. A to mne moc těší.
Jak jste se vlastně dostal k archeologii? Co vás na ní oslovilo?
Bylo mi šestnáct, když mne starší bratr začal brát na sběr „pazourků“ a později jsme i kopali, samozřejmě na černo. Okouzlilo mne to a chtěl jsem mít sbírku. Až potom, když jsem se chtěl o těch nálezech dopátrat víc, přivedlo mne to k profesoru Absolonovi a začal jsem být vtahován do kouzla objevování historických souvislostí.
Učil vás?
Vlastně fakticky ano, i když ne na škole. Půjčoval mi odborné časopisy a knížky a vedl mne při výzkumech. Naučil jsem se u něho tolik, že jsem mohl nastoupit do muzea jako řadový pracovník. Ale s podmínkou, že musím vystudovat vysokou školu.
Jaké další osobnosti vás ovlivnily?
Studoval jsem v 50. letech, to jsme nemohli nikam jezdit do ciziny, ale odborně jsem byl v písemném styku s kolegy v Evropě. Komunikoval jsem s profesorem François Bordesem z univerzity v Bordeaux, ale i s dalšími kolegy v Rakousku i Německu.
Jaké historické období vás zaujalo?
Jednoznačně jeskyně Kůlna, ta se mi stala osudem. Pracovali jsme tam v létech 1961-1976 a vlastně tu pokračuje bádání dodnes. I když tu měli Němci za války továrnu, zahladili jen povrchové vrstvy, ty hluboké zůstaly nedotčené. Našli jsme tu skvěle zachovalé pozůstatky neandertálců staré asi 50 tisíc let.
Copak se dá takové stáří určit?
To víte, že ano, radiokarbonovou metodou, ale i dalšími, modernějšími metodami se to určit dá, samozřejmě, přesný letopočet vám to nevyplivne, ale je to spolehlivé.
Neandertálci na Moravě žili jak dlouho?
Doufám, že mi nechcete říct, že jsou stále někteří naživu a že je znáte (smích)! Ano, na Moravě byli neandertálci ještě asi před 40 tisíci léty a přežili zde velmi nehostinné podmínky. Pak přišel člověk rozumný, tedy Homo sapiens. Byl lépe vyvinutý, proto je přežil. Neandertálci opravdu vyhynuli.
Ještě stále jezdíte do terénu?
Už výzkumy nevedu, jen se jezdím dívat, jak to mladším kolegům jde. Poslední výzkum jsem vedl na Stránské skále koncem 90. let. Ale stále píšu a zpracovávám materiály. Vyjde mi monografie o jeskyni Kůlně, vydává ji Správa jeskyní ČR. Já bych bez práce nemohl žít!
A kolik že je vám to vlastně let?
Málo, za nedlouho mi bude 92. Co je to proti neandertálcům!
Tak hodně zdraví a radosti z práce i ze života !
Karla Hofmannová
