Skip to Content

Jak jsem hledal Mendelův rukopis

Opat Starobrněnského kláštera Lukáš Evžen Martinec je ve službě od roku 1995. Převzal zavazující dědictví po slavných předchůdcích, z nichž bezesporu nejslavnějším byl Gregor Johann Mendel, od jehož narození uplyne letos 190 let. Masarykova univerzita již v únoru odstartovala slavnosti spojené s tímto výročím. 

Opat Martinec

Augustiniánské opatství nemůže zůstat stranou a nechat si oslavy narozenin svého někdejšího opata ujít?

Jistě že ne, v této souvislosti chystáme řadu aktivit a to zejména s Masarykovou univerzitou, a s jejím Mendelovým muzeem, které tato univerzita provozuje. Výstava „Skvosty brněnského opatství“ zahajuje již 31. května. Budou zde například bohoslužebná roucha i liturgické předměty, se kterými Mendel celebroval bohoslužby.

Máte na výstavu připraveno nějaké speciální lákadlo?

Určitě ano. Bude to jeho základní rukopis, který byl téměř „ztracen“, ale který se vrátil do Brna po dobrodružné cestě a zážitcích.

Dobrodružství kolem bezmála stopadesát let starého vědeckého rukopisu? Povídejte!

Člověk by tomu nevěřil. Ani já netušil, co rozpoutám, když jsem před asi jedenácti lety začal po rukopisu pátrat, abychom ho mohli vystavit. Původně jsme si ho chtěli pro účely výstavy jen zapůjčit, zpočátku nás vůbec ani nenapadlo, že bychom přitom mohli narazit na nějaký problém, natož že by si na rukopis mohl dělat někdo jiný nárok. Nedovedli jsme si vůbec představit, že by někdo mohl dokonce uvažovat o jeho prodeji. Takové věci se přece nedají prodat na normálním trhu, ani solidním sběratelům ne, to by si žádný nedovolil koupit. Hold, asi nemám správného obchodního ducha této doby.

O jaký rukopis vlastně jde? 

Je to stěžejní dílo s názvem „Pokusy s rostlinnými hybridy“, které sepsal Mendel roku 1865 a které bylo publikováno po celé Evropě a prokazuje, že je Mendel skutečně zakladatel klasické genetiky. Až do roku 1953 bylo dílo uloženo jako náš majetek v archivu našeho opatství. Po roce 1953, kdy byl klášter zrušen, byl jeho osud obestřen tak trochu tajemstvím, a to až do roku 1987, kdy bylo předáno jedním českým augustiniánem vikariátu našeho řádu ve Vídni k opatrování.

Takže spor o vlastnictví?

Ano i ne. Stále totiž platí, že jednotliví členové řádu nemohou mít vlastní majetek, všechno co užívají či vytvoří je určeno řádu. Proto i univerzálním dědicem po řeholnících musí vždy být řád a dědit po nich nemůže ani jejich rodina. Hlavně o tuto jasnou a nezpochybnitelnou zásadu jsme vždy opírali a opíráme svoje právní přesvědčení o našem vlastnictví tohoto rukopisu. 

Tak v čem byl tedy problém?

V tom, že se k vlastnictví rukopisu přihlásila také vzdálená Mendelova rodina. Zasáhla jakási náhoda, kdy se rukopis dostal na čas do úschovy augustiniána, P. Clemense. Ten je příbuzný Mendela a žije poblíž Stuttgartu.

Augustinián, který chtěl zcizit řádový majetek? To snad nemyslíte vážně?

To opravdu ne, to jste mne špatně pochopila! On se naopak rozhodl z jistých vnitřních pohnutek, že rukopis vrátí zpět do archivu augustiniánského vikariátu ve Vídni. Rukopis se však do Vídně již nedostal, protože do věci v mezidobí zasáhlo z vnějšího podnětu Ministerstvo pro vědu v Baden-Württemberg s návrhem na prohlášení rukopisu za německé kulturní bohatství ,  které nelze vyvézt ze země.

Podnět od koho?

Tak to už si dosaďte sama, nechci být nešlechetný. Nicméně, dopis, který inicioval aktivitu výše uvedeného ministerstva, pochopitelně existuje. Jen jsem musel v tu chvíli začít jednat na nejvyšších úrovních spolu s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, abychom dokladovali, že rukopis patří augustiniánskému řádu a do Brna, kde spatřil „světlo světa“.

To byl takový odpor?

Jistě. A začaly vstupovat do sporu i další věci, pro rukopis irelevantní, jako tvrzení, že Mendel mluvil a psal německy, tudíž byl Němec, a že je to tedy německý kulturní statek, apod.

Počkejte, to snad ne?

Samozřejmě, že Mendelův status odpovídal tehdejšímu národnostnímu rozdělení obyvatelstva. Mendel sám o sobě říkal, že je moravský Němec. Mateřštinou mu byla němčina, ale už proto, že zastával v Brně dost vysoké posty, byl například ředitelem Hypoteční banky, musel komunikovat v tehdejší obrozenecké době plynně česky. Snad můžeme říci, že to byl  tehdy typický Brňák.

Takže vše dopadlo, jak mělo?

Zaplať Pán Bůh. Po jedenáctiletém úsilí jsme se dočkali šťastného konce. Rukopis je zpět v Brně a bude exkluzivně vystaven na výstavě, která bude už v červnu v Mendelově muzeu. Jsem přesvědčen, že by ho měl vidět každý Brňan i člověk, který do Brna přijede. Rádi ho na výstavě uvítáme.

 

Děkuji za rozhovor

                                                                Karla Hofmannová