Skip to Content

Knížata Ypsilanti a Brno

Z brněnských ulic snad nejpodivnější název nese na Starém Brně – ulice Ypsilantiho. Protože jsem se právě vrátil z Balkánu, získal jsem k onomu jménu jiný vztah a mohu říci, že jsem snad změnil i svůj názor na rodinu onoho knížete, zahrnující i hrdinu řeckého národního osvobozeneckého boje proti Turkům.

Alexandr YpsilantiYpsilanti nebo Hypsilantis bylo jméno fanariotské rodiny, která na přelomu 18. a 19. století dala několik gospodarů rumunským knížectvím. Fanarioty se nazývali podle čtvrti Fanar v Cařihradu, kterou obývali převážně Řekové, mnohdy zastávající významné funkce u sultánova dvora a často dosazovaní za správce tureckých provincií (pašalíků). O rodině Ypsilanti, která odvozovala jako mnoho dalších svůj původ od byzantských Komnénovců, víme jen to, že se její předkové přistěhovali ve druhé půli 15. století z Trapezuntu do Cařihradu. Nás z hlediska brněnských dějin nejvíce zajímá Alexandros starší narozený v r. 1725, který byl zprvu tlumočníkem sultánova dvora a pak od r. 1774 gospodarem ve Valachii a od r. 1787 v Multánsku. Jenže v témže roce započala koaliční protiturecká válka připravená císařem Josefem II. a carevnou Kateřinou II., která měla vést k vytlačení Turků z jihovýchodu Evropy. A při jednom z útoků se po útěku svých jednotek stal zajatcem rakouských husarů i moldavský správce Alexandros Ypsilanti.

Bylo to trochu paradoxní, neboť nebyl Turek, ale naopak příslušník národa Turky utlačovaného a tedy vlastně spojenec ruských a rakouských vojsk. Jenže byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě a tak byl roku 1788 odvezen do Brna a tady nejprve držen v domě na Starém Brně a pak dokonce krátce vězněn na Špilberku. Právě jeho starobrněnská internace má na svědomí pojmenování ulice. On sám přebýval v domě č. 4 na Křídlovické, který od r. 1934 neexistuje. Zdobila jej na bráně plastika Turka s dýmkou a nápisem Ypsilandi Fürst von Moldau, která se dnes nachází v lapidáriu Městského muzea. Náš Alexandros Ypsilanti byl v Brně konfinován od června 1788 až do půli října 1791. Ačkoliv tu přebýval  nedobrovolně jako politický státní vězeň, Brno si velmi oblíbil a jako svérázný exot si získal přízeň Brňanů. Říká se, že v době, kdy již bydlel na Velkém náměstí a měl volnost pohybu, snažil se okázalou úctou k císařskému habsburskému domu získat sympatie a tak i možnost návratu domů. Té se mu dostalo po míru ve Svišťově podepsaném 14. srpna 1791 novým císařem Leopoldem. Byl tedy kníže Ypsilanti vydán do Turecka, ale klidu se nedočkal. V nemilosti nedůvěřivého sultána prožil ještě 15 let, ale když v bělehradském pašalíku vypuklo povstání Srbů, byl jako jeho duchovní inspirátor popraven.

Jeho vnuk, Alexandros mladší, to však Turkům oplatil. Narodil se roku 1792, a i když se dožil pouhých 35 let, stihl toho za onu dobu poměrně hodně. Sloužil v ruské armádě proti Napoleonovi a vyznamenal se zejména v bitvě u Drážďan, kde přišel o pravou ruku. Náhradou za ni získal od cara velkokříž Řádu sv. Vladimíra. Stanul pak v čele protiturecké odbojové organizace Filiki Eteria a připravil vojenský vpád do podunajských knížectví. Nakonec ale jádro povstaleckých sil vykrvácelo a sám kníže Ypsilanti hledal spásu v sousedním Sedmihradsku. I jeho Rakušané zajali a uvěznili, ale pro změnu v terezínské pevnosti. Až r. 1827 byl kníže na ruské intervence propuštěn, ale zemřel po cestě ve Vídni a byl tam pohřben na hřbitově St. Marx. Nad jeho hrobem vybudoval náhrobek s antickým templem Pietro Nobile, který se jinak proslavil dostavbou Staroměstské radnice v Praze.

Alexandrův bratr Gregorios byl pro změnu zakladatelem rodové linie, která v 19. stol. držela nějakou dobu hrad a panství Veveří u Brna. Původně koupil veverské panství r. 1844  známý podnikatel řeckého původu Jiří Šimon Sina. Panství Veveří pak odkázal své vnučce Heleně, později provdané za Řehoře knížete Ypsilanti, řeckého velvyslance ve Vídni. Helena po dosažení dospělosti spojila v jedno panství dědictví po dědečkovi – Veveří – a dědictví po otci – Rosice. Byla také iniciátorkou posledních rozsáhlejších stavebních úprav hradu a jeho nejbližšího okolí – dodnes jsou z nich zachovány skleníky pod jižní hradní branou. Ekonomické potíže však Helenu Ypsilanti donutily roku 1881 veverský majetek za 912 tisíc zlatých prodat. Tím prozatím skončil vztah rodiny Ypsilanti a Brna, ale kdo ví...

Libor Vykoupil