Skip to Content

KAM v Brně... brněnské průsečníky

Brněnské průsečníky jsou zastaveními na místech města Brna, kde se potkávaly historické události či významné osobnosti, zkrátka kde lze najít génia loci. Historik PhDr.Libor Vykoupil, Ph.D. nás v pravidelném cyklu seznamuje se svědky minulosti a s leckdy překvapivými setkáními dějin.

 

Herringův palác

Zeptejte se v Brně, koho chcete a pokud nenarazíte náhodou na archeologa, který tu v podzimních a zimních měsících let 1997/98 prováděl záchranný výzkum, nikdo neví, kde by hledal Herringův palác. Pokud přihodíte údaj náměstí Svobody č. 8, máte jakousi šanci, ale velká není. A to má přitom bývalý dům U zlaté lodi to štěstí, že přežil všechny peripetie, jimiž prošlo Velké náměstí a na rozdíl od nedalekého paláce Mitrovských zůstal stát.

Kapuzinergruft po brněnsku

Když se v březnu 1989 manželka Karla I. a tedy poslední císařovna rakouská Zita odebrala za svým manželem, odešla spolu s ní nostalgická vzpomínka na podunajskou monarchii. Počátkem dubna pak byla slavnostně pohřbena v Císařské hrobce ve vídeňském klášteře kapucínů.

Není Justičák jako Justičák

Řeknete-li v Brně Justiční palác, měl by si každý Brňák vybavit především rozsáhlou stavbu z Rooseveltovy ulice. Ke zmatení pojmů však přispělo v posledním desetiletí vybudování justičního areálu v Heršpické ulici. Nelze o něm nemluvit, i když důvodem nejsou jeho výsostné architektonické kvality, a protože novináři milují zjednodušení, přenesli na něj termín „Justiční palác“. Výsledkem je zmatení pojmů a bývalému Justičáku se patrně brzy začne říkat „ten velkej barák na Rooseveltově“.

Pláč Friedricha Wanniecka

Počátkem roku k sobě připoutala pozornost Wannieck Gallery, slavnostně otevřená v březnu 2006 pro obrovské sbírky moderního českého umění. Shromáždil je s velkým pochopením pro to, co bude významné i po letech, Richard Adam. Tento mecenáš české malby sbíral obrazy z běžného platu již za totality a jeho sbírka o 1500 kusů nemá v České republice konkurenci. Otevření galerie se zúčastnil i pravnuk Friedricha Wanniecka Wolfgang Wannieck,

Vánoční strom republiky

Když 22. prosince 1919 nalezli při procházce lesem u Bílovic nad Svitavou tři přátelé  – spisovatel Rudolf Těsnohlídek, student pražské akademie výtvarných umění František Koudelka a soudní úředník Josef Tesař – na sněhu odložené děvčátko, začalo se odvíjet hned několik příběhů. Proto také dnešní průsečník není jedním bodem, byť by se mohl nacházet někde u bílovického památníčku, ale přímkou, jejímž vektorem je lidskost. Pánové sedmnáctiměsíční holčičku zachránili a připravili jí tak šťastný osud – adoptovali ji manželé Polákovi z Brna.

Sv. Augustin v Brně

Chrám sv. Augustina v Brně tvoří nepochybnou dominantu náměstí Míru, ale svým způsobem i celého Brna, i když z mnoha míst vidět není. Jeho vysoká bílá stavba však vyniká v některých průhledech a člověk si maně představuje, jak musela zdejší krajina vyhlížet ještě v 18. století, kdy se na jižních svazích jinak holých vrchů Sandbergu (Žlutý kopec) a Kraví hory rozkládaly vinice. Nová doba přinesla nejprve zalesnění v oblasti dnešního Wilsonova lesa a poté i výstavbu podél Údolní ulice a nahoru Úvozem, původně však jen v jeho dolejší části.

ALPA

Bohuslav Fuchs byl jedním z nejvýznamnějších architektů a urbanistů meziválečného Československa. Alpa francovka je dodnes oblíbeným lihovým přípravkem a současně značkou se stoletou tradicí. Budova, kterou renomovaný architekt navrhl pro výrobu oblíbeného produktu, je typickým příkladem architektury té doby a zároveň esteticky vyspělým dílem, prostě setkání dvou kvalit dalo vzniknout kvalitě nové.

Vládní vila

Nespravedlivý název se tak vžil, že až nejnovější doba znova oprášila historické pojmenování, které je správné, tedy Vila Stiassny (někde najdete i Stiassni). Zadavatelem tohoto objektu v Pisárkách na Hroznové ulici č. 14 byl totiž podnikatel Alfred Stiassni (1883 - 1961), po němž získala svůj název.

Na náměstí Lišky Bystroušky

Janáčkovo náměstí je ztracený prostor, dokonce bych si troufal říci, že to žádné náměstí není. Alespoň podle funkce je to jen jakýsi zbytečný přílepek k rušné Kounicově ulici. Mnoho lidí spěchajících do města, do hotelu Continental nebo majících namířeno do Ústavu hudební vědy ani netuší, že kus místa se stromy, které je jim překonat, je náměstí. Ti, co opouštějí Skleněnou louku nebo chtějí do Moulin Rouge, na to kašlou zvysoka.

Lužánky neboli Augec

Tak jsem se domníval, že skutečnost zapsání parku Lužánky mezi kulturní památky naší republiky r. 1958 něco znamená. Zjistil jsem však, že jen na území Brna je takových památek registrováno 1125 a když jsem si prošel seznam na stránkách Národního památkového ústavu a vybavil si při četbě známých názvů, co se dnes s těmi stavbami děje, objala mne nefalšovaná hrůza. Naštěstí Lužánky dostaly svoji rekreační funkci potvrzenu rozsáhlou rekonstrukcí za nemalé peníze, a tak jim snad už nic nehrozí.

Jak to u nás v Brně žije

Vlastní půdorys historického jádra Brna odkazuje na poměrně složitý urbanistický vývoj. Počátky osídlení prostoru Jakubského náměstí lze podle archeologů položit někam do první třetiny 13. století. V roce 2001 se totiž podařilo odkrýt základové zdivo severní věže kostela sv. Jakuba a k ní přiléhající části západního průčelí s dochovaným zbytkem římsy. Kostel byl vystavěn ve 20. letech 13. století. a byl asi o třetinu kratší než dnešní stavba. Už v roce 1231 získal farní právo a s ním kromě možnosti křtít a oddávat i právo pohřbívat.

Kudy z Brna do pekla

Milí čtenáři, jistě jste si za poslední léta zvykli, že magistrátní politika se v našem městě řídí heslem: „Když slyším slovo kultura, sahám po revolveru...“ Kromě periodicky hrozícího zániku našeho časopisu si každý jistě vzpomene desítky příkladů, v poslední době třeba snahu o likvidaci Wannieck Galery. Nejde o nic nového, protože příšernost Velkého Špalíčku nelze přičíst současnému vedení, ale musíme za jejími kořeny zabrousit až do konce minulého tisíciletí.

Kdo jsou v Brně Mamlasi?

Na počátku století (myslím minulého) si Brňané na Čtyři mamlasy zvykali jen pomalu. Mohutná, skoro předimenzovaná stavba na náměstí Svobody č. 10 je zhmotněním dobové představy velkolepého Hofu – dvorního činžáku se čtyřmi obytnými křídly uzavírajícími nádvoří. Diváky však fackovala především dnes tak obdivovaná fasáda s mohutnými sochami Atlantů.

Brněnský manchester už se nenosí

Místem, v němž se osudy našich hlavních protagonistů dnes protnou, jsou vesměs ošklivé domy na ošklivých ulicích jižně od nádraží, území, jemuž jsme si dnes navykli říkat brownfields. Konkrétně máme na mysli hlavně ulici Přízovu a Dornych. A těch protagonistů je hned několik. Kromě našich oblíbených developerů jsou to především Edmund Bochner, Elder von Stražisko, pán vlněného impéria a jeho architekti Josef Arnold a August Prokop.

Stopař na kachlových kamnech

Dne 11. října 2012 se za krásného počasí uskutečnila demontáž sochy na Moravském náměstí, které si hodně Brňanů za ta léta, co tam zvedá ruku, zvyklo říkat Stopař. Jel jsem kolem zrovna, když už sochu odváželi, ale zajímalo mne, co na to přihlížející říkají. Trošku mne zaskočilo, že dobrá polovina vlastně ani nevěděla, koho má socha představovat a ostatní se chovali smířeně.

Paluša na roli

Hodně a moc se mluvilo před nedávnem o brněnském nádraží, ale v poslední době řeči o jeho odsunu utichly. Těžko říci, jde-li o klid před bouří nebo o krach akce, na niž v dnešní době prostě nejsou peníze. Na brněnské nádraží jsme právem hrdi, byť část jejich dnešních obyvatel předmětem hrdosti jistě není. Hovoříme-li o jeho odsunu, vždycky si vzpomenu na chudáka profesora Tomáše G. Masaryka, který šel zjišťovat reálie o vraždě Anežky Hrůzové do Polné. Tamní rodáci byli odpůrci novinek a tedy i vlaku a zjevně antisemité. Když pana profesora, který se podle nich zastával

Kounicovy koleje

Když běžím do kopce ulicí Mučednickou, nejsou Kounicovy koleje nějak výrazným prvkem v okolí. Mírně pod úrovní ulice jsou v noci snadno k přehlédnutí. Přesto jejich budovy vyvolávají dodnes emoce a většinou nejde o studentský stesk nad tím, že dotyčný nesehnal ubytování. V letošním roce 70. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha je možná dobré připomenout si i osud nevinných studentských ubytoven nedaleko Wilsonova lesa v Žabovřeskách.

Prázdninové listování

Jsa na dovolené, nemusím se rozčilovat nad současným stavem výkopových prací, jež zpravidla právě o prázdninách přeruší všechny zásadní brněnské komunikace, ať již pro vozidla, či pro pěší. Naopak mne uklidňuje, že i jinde jsou na tom podobně a rovněž zde kolem výkopů pracovníka nevidět. Z pokusů zjistit, jaké na severozápadě Čech vládne ponětí o Brně, nevzešlo pro město na Svratce a Svitavě nic moc dobrého. Kromě neakceptovatelných tvrzení typu: „Brno leží na břehu řeky Moravy, hranice s Orientem“, mají starší s Brnem spojen jen veletrh, výjimečně Velkou cenu,

Knížata Ypsilanti a Brno

Z brněnských ulic snad nejpodivnější název nese na Starém Brně – ulice Ypsilantiho. Protože jsem se právě vrátil z Balkánu, získal jsem k onomu jménu jiný vztah a mohu říci, že jsem snad změnil i svůj názor na rodinu onoho knížete, zahrnující i hrdinu řeckého národního osvobozeneckého boje proti Turkům.

Opernplatz – kde se Brno Vídni nevyrovná

Budování brněnské okružní třídy, dnes možná trochu nedoceněného urbanistického projektu, probíhalo za součinnosti s významnými vídeňskými architekty, mezi nimiž nechyběli nejvýznamnější představitelé proslulé vídeňské Ringstrasse – Ludwig von Förster, Heinrich von Ferstel či Theophil von Hansen. Někteří historici umění (tedy čeští) jsou přesvědčeni, že Brno brzy Vídeň v lecčem předstihlo a vlastně vůbec není na místě hovořit o brněnské okružní třídě jako reakci na výstavbu Ringstrasse. Spor se vede o jednotlivá data, ale dejme šanci