KAM v Brně... brněnské průsečníky

Milí čtenáři, jistě jste si za poslední léta zvykli, že magistrátní politika se v našem městě řídí heslem: „Když slyším slovo kultura, sahám po revolveru...“ Kromě periodicky hrozícího zániku našeho časopisu si každý jistě vzpomene desítky příkladů, v poslední době třeba snahu o likvidaci Wannieck Galery. Nejde o nic nového, protože příšernost Velkého Špalíčku nelze přičíst současnému vedení, ale musíme za jejími kořeny zabrousit až do konce minulého tisíciletí.

Místem, v němž se osudy našich hlavních protagonistů dnes protnou, jsou vesměs ošklivé domy na ošklivých ulicích jižně od nádraží, území, jemuž jsme si dnes navykli říkat brownfields. Konkrétně máme na mysli hlavně ulici Přízovu a Dornych. A těch protagonistů je hned několik. Kromě našich oblíbených developerů jsou to především Edmund Bochner, Elder von Stražisko, pán vlněného impéria a jeho architekti Josef Arnold a August Prokop.

Hodně a moc se mluvilo před nedávnem o brněnském nádraží, ale v poslední době řeči o jeho odsunu utichly. Těžko říci, jde-li o klid před bouří nebo o krach akce, na niž v dnešní době prostě nejsou peníze. Na brněnské nádraží jsme právem hrdi, byť část jejich dnešních obyvatel předmětem hrdosti jistě není. Hovoříme-li o jeho odsunu, vždycky si vzpomenu na chudáka profesora Tomáše G. Masaryka, který šel zjišťovat reálie o vraždě Anežky Hrůzové do Polné. Tamní rodáci byli odpůrci novinek a tedy i vlaku a zjevně antisemité. Když pana profesora, který se podle nich zastával

Jsa na dovolené, nemusím se rozčilovat nad současným stavem výkopových prací, jež zpravidla právě o prázdninách přeruší všechny zásadní brněnské komunikace, ať již pro vozidla, či pro pěší. Naopak mne uklidňuje, že i jinde jsou na tom podobně a rovněž zde kolem výkopů pracovníka nevidět. Z pokusů zjistit, jaké na severozápadě Čech vládne ponětí o Brně, nevzešlo pro město na Svratce a Svitavě nic moc dobrého. Kromě neakceptovatelných tvrzení typu: „Brno leží na břehu řeky Moravy, hranice s Orientem“, mají starší s Brnem spojen jen veletrh, výjimečně Velkou cenu,

Budování brněnské okružní třídy, dnes možná trochu nedoceněného urbanistického projektu, probíhalo za součinnosti s významnými vídeňskými architekty, mezi nimiž nechyběli nejvýznamnější představitelé proslulé vídeňské Ringstrasse – Ludwig von Förster, Heinrich von Ferstel či Theophil von Hansen. Někteří historici umění (tedy čeští) jsou přesvědčeni, že Brno brzy Vídeň v lecčem předstihlo a vlastně vůbec není na místě hovořit o brněnské okružní třídě jako reakci na výstavbu Ringstrasse. Spor se vede o jednotlivá data, ale dejme šanci

Dole, hned na počátku Preslovy ulice, stojí dodnes do okolí poněkud nezapadající budova. V současnosti, poté, co se na ní už mnoho let pracuje, připomíná pod střechou à la pražské Národní divadlo předimenzovanou toskánskou vilu, kterou navrhl architekt, který o Toskánsku a renesanci četl jednou na letišti, když čekal na další spoj. Původní stavbu si pamatuji z přelomu 50. a 60. let. To měla ještě bizarní horní poschodí a střechu, takže jsem si představoval, že je to vlastně jakási rozhledna, z níž je k přehlédnutí celé údolí i s výstavištěm. Chodili jsme po

Německé gymnázium v Brně mělo dlouhou tradici spjatou s jezuitským učilištěm z konce 16. století, ale až do 2. poloviny 19. stol. postrádalo útočiště. Jeho posledním útulkem se stala stará budova Kounicova paláce na Velkém náměstí. Proto hned poté, co bylo rozhodnuto o likvidaci městského opevnění, byla vyhlášena soutěž na výstavbu další z velkých brněnských školních budov.

Nejkrásnější brněnské náměstí je podle mne náměstí Konečného. Jenže málokdo z Brňanů či příchozích má čas si je důkladně prohlédnout a vlastně ani nemá odkud. Spočine-li pohledem na některém z domů trochu déle jako chodec, ujede mu tramvaj či trolejbus nebo jej přejede auto. Pokud si to dovolí jako řidič, způsobí havárii, z hromadného dopravního prostředku zase příliš neuvidí, i když třeba tramvaj č. 12 se tu prokousává semafory dosti dlouho.