Le Havre

Pro režisérovu filmografii je příznačné, že mezi jeho snímky pravidelně cestují nejen jeho oblíbení herci (Matti Pellonpäa, Kati Outinenová, Kari Väänänen, Sakari Kuosmanen, Leningradští kovbojové), ale dokonce některé postavy. S Marcelem Marxem už měli diváci příležitost se setkat ve snímku Bohémský život z roku 1992. Zde byl představen jako bohémský spisovatel, který sice sepisuje rozsáhlá dramatická díla (ta se však nedočkají potřebného ocenění), ale z existenčních důvodů je schopen jako šéfredaktor vést módní časopis.

V nejnovějším filmu finského režiséra jej nacházíme v titulním městě Le Havre, kde se živí jako čistič bot. Rezignoval na svou ambici prosadit se jako literát a jeho život se v podstatě odbývá po liniích spojujících tři stěžejní vrcholy jeho přebývání na světě, tj. mezi prací, oblíbeným barem a manželkou Arletty. Z relativního poklidu jej vytrhne až setkání s nezletilým uprchlíkem z Afriky.

Aki Kaurismäki se nikdy netajil názorem, že jeho osobní přesvědčení, náhled na život a na svět jsou spíše pesimistické. V jeho filmech se samozřejmě tento postoj odráží. Životní situace, ve které se většina ústředních postav jeho filmů nachází, je zpravidla nepřívětivá. Jedná se o osoby umístěné jak geograficky, tak společensky na okraji. A je to právě jejich nenápadný vzdor a potřeba žít i přes tíživost života, co tvoří esprit režisérova tvůrčího výrazu. Kaurismäki v jednom rozhovoru dokonce přiznal, že ačkoli se jeho světonázor v podstatě nezměnil, ba stal se možná ještě pochmurnějším, cítí ve své tvorbě potřebu směřovat spíš k optimističtějšímu vyznění.

I proto je Marcel Marx ve snímku Le Havre představován jako muž nezdolného optimismu a pociťované potřeby solidarity. A to navzdory stále se zintenzivňující lidské netečnosti, ať už jde o životy druhých, nebo o ten vlastní. Stát euroamerické civilizace je v kontextu vyspělé západní Evropy ukazován jako odosobněná mašinérie, reprezentovaná nejviditelněji různými restriktivními složkami. A je to právě Kaurismäkiho velmi subtilní vzdorné gesto, vrhané vstříc poznané negativitě vázané i na státní instituci, jež jej právem řadí mezi nejvýznamnější žijící režiséry. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)